Mám rád staré Tatřičky. Jsou sice trochu kvůli vzduchem chlazenému motoru hlučnější, ale jízda je s nimi velmi příjemná. A je jedno zda je to dvouválec z Tatry 12 který vám když jej nastartujete  říká "Karle, Karle" nebo větší ubručené čtyřválce. Ale co na Tatřičkách obdivuji jsou převodovky. Víte, jezdil jsem s mnoha starými auty,  ať to byl Rolls Royce z počátku třicátých let, Pragovky, Bugatti, Cadillac a spoustu jiných, vždy musíte ohřát převodovku a mít velmi dobrý cit a dá se říci i hudební sluch. A pak se dá i s těmito vozy z dvacátých a počátku třicátých let jezdit. Nemají synchrony a tak vám to občas škrtne 🙁 To Tatřička - aspoň v mých očích je trochu jiná. Řadí tak nějak skoro sama. Sešlápnete spojku,  zatlačíte na páku převodovky a ona vám tam ta rychlost najednou sama skočí. Řazení je přesné a pevné. Žádné kvedlání jak když mícháte těsto. Šup a je tam. No, když ze čtyřky dáváte za tři, tak trochu ten meziplyn je sice třeba, ale zase to taková tragédie není a skočí tam i ta trojka velmi ochotně.  Akcelerace? To víte 24 koníků  není mnoho, ale zato to jsou plnokrevníci a dokáží autíčko do rychlosti  60 kilometrů za hodinu poměrně svižně rozpohybovat. Pak je to sice trochu pomalejší, ale tu osmdesátku také zvládne celkem slušně. Ale kam s takovýmto vozem spěchat. A po okreskách upaluje příjemně, zatáčky zvládá bravurně a máte čas se aspoň trochu kochat přírodou....